Více respektu, méně nehod. Roman Kreuziger chce bezpečnější silnice
„Respektujme se, jde o život,“ říká Roman Kreuziger, nejúspěšnější český silniční cyklista. Iniciativa, do které se zapojila řada osobností včetně zpěváka Palo Habery, si klade za cíl ohleduplnost mezi řidiči a cyklisty a oboustranné dodržování pravidel. V říjnu projekt pokračuje v rámci kampaně Mezinárodní automobilové federace This is my street. K vidění je i na čerpacích stanicích OMV.
Jste profesionální cyklista. Ale jaký jste řidič?
Na kole najezdím až 35 tisíc kilometrů ročně, obvykle je to tak 10 tisíc závodních a zbytek tréninkových. Ale autem mnohem víc, přes 50 tisíc. S nadsázkou se dá říct, že když nesedím na kole, jedu autem. Část roku trénuju v Itálii, u jezera Garda, které je z Plzně jen několik hodin jízdy. Často jsem také na Šumavě. A spoustu zkušeností mám i z hustého městského provozu.
Vyjedete si někdy na kole i „jen tak“, s rodinou?
No jasně, jsme aktivní rodina a cyklistika je náš život. Máme dvě malé dcery a vyrážíme na horských kolech do přírody. Je to příjemný relax, když nemusíte šlapat jak o život. Zároveň o starost navíc, hlídám nejenom sebe, ale i děti.
Proč jste přišel s iniciativou 1,5 metru?
Cyklistů stále přibývá, aut taky, ale silnice se nerozšiřují a je jich víceméně stejně. A v době koronaviru se cykloprovoz výrazně navýšil, lidé jezdí na kole častěji - do práce i rekreačně. No a logicky vzniká víc situací, které mohou skončit kolizí. Mám řadu kamarádů, které porazilo auto, v některých případech i s fatálními následky. Cyklista má jedinou deformační zónu, a tou je přilba, v lepším případě. Jakýkoliv střet je o zdraví a život. Cílem naší iniciativy je vzájemné porozumění a oboustranné dodržování pravidel. Chceme, aby řidiči předjížděli cyklisty s bočním odstupem 1,5 metru. A zároveň apelujeme na cyklisty, aby byli zodpovědní, neporušovali pravidla a chovali se také ohleduplně.
Proč zrovna 1,5 metru?
Je to vzdálenost, která prokazatelně snižuje nehodovost mezi cyklistou a motorovým vozidlem. Soudní znalci v oboru dopravy přišli na to, že každý cyklista jezdí ve vlnovce, sinusoidě. U nezkušeného člověka nebo dítěte může mít rozsah až metr a půl. Druhým důvodem je tlaková vlna, kterou si každé auto, autobus nebo náklaďák s sebou vezou. Ta s vámi hodně zacloumá a může vás i porazit. Ne všude jsou cyklostezky a na silnicích se budeme potkávat i nadále. Takže je dobře o téhle problematice vědět.
Existují nějaké statistiky?
Ano, například čísla iniciativy Cycling UK ukazují, že nedostatečný odstup je na vině až ve třetině případů nehod cyklista-motorista. A výzkum Evropské komise z roku 2018 říká, že důvodem střetu v 25 procentech případů je předčasně zahájený manévr motoristy.
Část lidí namítá, že 1,5 metru nejde dodržet všude.
Jasně, jsou místa, kde je to obtížné. V některých evropských zemích se například liší povinný odstup ve městě a mimo město. My otevíráme téma a říkáme, že bezpečný odstup při předjíždění je důležité téma, které může zachránit životy.
Hodně motoristů vytýká cyklistům, že jsou neukáznění, co vy na to?
Mluvíme o vzájemném respektu a vzájemném porozumění. Je nám jasné, že spousta cyklistů jezdí po chodnících, pod vlivem, neosvětlených. Chceme, abychom se respektovali navzájem. V České republice je nějakých sedm milionů řidičů a tři milionů cyklistů. A spousta z nás jsme cyklisti i motoristé zároveň. Nejsme dvě skupiny, co stojí proti sobě, ale stále stejní lidé, akorát v různých rolích, jednou za volantem, jindy v sedle. Myslím, že je důležité, abychom se navzájem nekádrovali. Tedy neříkat, že se začnu chovat slušně, až se začne chovat slušně někdo jiný.
Kdo všechno se do vaší iniciativy zapojil?
Rozběhli jsme to s kamarády - cyklisty Petrem Saganem a Petrem Vakočem, olympijským vítězem Jardou Kulhavým, motocyklovým závodníkem Filipem Salačem a zpěvákem Palo Haberou. Všichni jsou to cyklisti i řidiči zároveň. Na projektu pracujeme už rok a mám obrovskou radost, že se spontánně hlásí další a další osobnosti - ozvali se pan profesor Pavel Pafko, olympijská vítězka Katka Emmons, tenista Tomáš Berdych, ale i spousta hobby cyklistů, řidičů, firem a institucí. Vyvolali jsme velkou diskuzi. Spolupracujeme s Autoklubem České republiky, nasloucháme, zajímá nás pohled z obou stran. Je jasné, že bezpečnost na silnicích je téma.
Vaše iniciativa byla vidět hlavně letos v létě, jaké máte ohlasy?
Osvětová videa vidělo jen u nás na sociálních sítích přes milion lidí, další miliony pak v televizi. Máme spoustu podnětů, postřehů, ale i hejtů. Vychází nám z toho, že je důležité vzájemně komunikovat, vědět o sobě a být k sobě ohleduplní. Apelujeme nejen na řidiče, ale i cyklisty, respekt musí být oboustranný.
Od října jste k vidění na čerpacích stanicích OMV.
Vážíme si toho, že se OMV k iniciativě přidává, že stejně jako my chce bezpečnější silnice a porozumění mezi oběma skupinami - řidiči a cyklisty. Lidé mohou aktivitu podpořit koupí samolepky přímo na čerpacích stanicích. A k vidění jsou zde i videospoty.
A co je tedy vaším cílem?
Je to jednoduché - méně nehod a méně zraněných cyklistů. Cesta k tomu vede přes osvětu a vzájemný respekt.
Cestujete po celé Evropě, jak to funguje v jiných zemích?
Bezpečně se cítím ve Španělsku, Švýcarsku nebo Rakousku, tam se k sobě lidé na silnicích chovají velmi ohleduplně. Na druhou stranu je to způsobené i drastickými pokutami za porušení dopravních předpisů. Ale nervozita roste všude, souvisí to i epidemií covidu, lidé nejsou v optimální psychické pohodě a odráží se to i na silnicích. Znovu opakuji - klíčem je vzájemné porozumění. Všichni chceme dojet do cíle a silnice nejsou bojiště.
Ještě k vaší profesi, jak jste prožíval letošní rok a jaké máte plány?
Letošní sezóna byla ovlivněná koronavirem, všechno bylo jinak. Pro celou cyklistickou komunitu bylo zásadní, že se povedlo úspěšně zorganizovat Tour de France. Což byla dobrá zpráva nejen pro cyklistiku, ale pro sport obecně. Světlo na konci tunelu, vítězství pevné vůle, ale zároveň zodpovědného přístupu. Máme za sebou i nové zajímavé zkušenosti, jako závody na trenažerech, tedy propojení virtuálního a reálného světa. Doufám, že se příští rok alespoň trochu vrátí do normálu. Jedním z mých hlavních cílů jsou olympijské hry v Tokiu. Situace se pořád mění, ale snažím se žít a pracovat s tím, co je - stejně jako kdokoliv jiný.
